Dvacet sedm let po zavedení eura jako účetní měny a pětadvacet let po zavedení hotovostního oběhu čelí projekt jednotné evropské měny novým výzvám. Strukturální divergence mezi členskými státy, energetická krize a vzestup euroskeptických politických stran testují odolnost eurozóny.
Jižní vs. severní Evropa: rostoucí divergence
Zatímco Španělsko a Řecko zaznamenávají růst HDP přes 2 % a klesající nezaměstnanost, Německo a Finsko bojují se stagnací průmyslové výroby. Jednotná měnová politika ECB nemůže tyto rozdíly plně vyrovnat – nemůžete mít úrokové sazby optimální zároveň pro Berlín i Athény. Tento problém „one size fits all“ je fundamentálním napětím eurozóny.
ECB: balancování na laně
ECB snižuje sazby pomaleji než by si přála jižní Evropa, ale rychleji než Německo pokládá za obezřetné. Nový nástroj TPI (Transmission Protection Instrument) umožňuje ECB nakupovat dluhopisy zemí pod tlakem spekulantů – de facto garantuje přežití eura bez nutnosti jeho aktivace. Jen jeho existence drží spreadů italských dluhopisů pod kontrolou.
Geopolitika a euro jako rezervní měna
Podíl eura na globálních devizových rezervách stagnuje kolem 20 % (vs. 60 % pro dolar). Evropa usiluje o strategickou autonomii ve financích, ale bez hlubší fiskální integrace (eurobondy, společný dluh) zůstane euro druhořadou rezervní měnou. Digitální euro, jehož zavedení ECB plánuje na 2027–2028, může posílit digitální suverenitu EU.
- Počet členů eurozóny: 20 zemí (bez ČR, Polska, Maďarska, Švédska)
- HDP eurozóny 2026: růst cca 0,9–1,2 %
- Inflace HICP: 2,4 % (klesá k cíli 2 %)
- Nezaměstnanost: 6,2 % průměr (od 3,5 % v DE po 11,4 % v ES)
- ČR a euro: žádný konkrétní termín vstupu do ERM II
Euro jako projekt přežilo dluhovou krizi 2010–2012, COVID i energetický šok 2022. Každá krize posílila integraci – bail-out nástroje, bankovní unie, NextGenerationEU. Systém je odolnější, než se zdá, ale strukturální problémy divergence ekonomik nikdo zatím nevyřešil.
