Sdružení BRICS – původně Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – vstoupilo v lednu 2024 do nové fáze: přijalo Írán, Etiopii, Egypt a SAE, čímž se stalo BRICS+. V roce 2026 toto seskupení reprezentuje přibližně 45 % světové populace a 35 % globálního HDP (v PPP). Ale má skutečnou ekonomickou kohezi?
BRICS vs. G7: srovnání ekonomické síly
BRICS+ v PPP paritě překonává G7 z hlediska podílu na světovém HDP. Ale nominální HDP (v USD) je stále ve prospěch G7 – USA, EU, Japonsko a Kanada kontrolují 45 % nominálního světového HDP. BRICS má však zdroje: Čína je výrobní velmoc, Indie demografický gigant, Rusko a SAE energetické velmoci, Brazílie a Etiopie zemědělské mocnosti.
Ambice de-dolarizace: realita vs. rétorika
Jedním z deklarovaných cílů BRICS je snížit závislost na americkém dolaru v mezinárodním obchodu. Praxe je složitější: Čína i Indie nadále udržují rozsáhlé dolarové rezervy, žádná alternativní rezervní měna není v dohledu. Obchod v lokálních měnách roste (RMB settlementng čínsko-ruského obchodu), ale systémová výzva dolaru jako rezervní měně je zatím spíše politická aspirace.
Co BRICS přináší různým členům
Pro Čínu je BRICS platformou pro posílení vlivu v globální správě. Pro Indii příležitost k diverzifikaci partnerů mimo závislost na Západě. Pro Rusko figlové sankcí částečná náhrada za ztracené western trhy. Pro africké země přístup k čínským investicím bez podmínek governance. Zájmy členů jsou ale divergentní – Indie a Čína si konkurují o regionální hegemonii.
- BRICS+ členů (2024): 10 zemí, jednání s dalšími 20+
- Podíl na světovém HDP (PPP): ~35 %
- Podíl na světové populaci: ~45 %
- NDB (New Development Bank): 100 mld. USD základní kapitál
- Alternativa k dolaru: politická aspirace, ne blízká realita
BRICS není a v dohledné budoucnosti nebude koherentní alternativou k G7. Vnitřní rivalita (Čína vs. Indie), různé politické systémy a divergentní ekonomické zájmy brání hlubší integraci. Ale jako geopolitická platforma pro koordinaci pozic vůči Západu je BRICS v roce 2026 reálnou silou.
